It hurts like hell...But i love you - 15

30. prosince 2007 v 3:20 | Lady Parasexual and Lady Perwerzick |  It hurts like hell...But I love you...
SOUČASNOST - Gee´s POV
Něvěděl jsem jak ho uklidnit, utěšit. Pořád se ode mě odtahoval...ach bože tolik moc se mi oddaloval, nechtěl najendou cítit ani jedinej můj dotek. Najednou jsem se cítil jako bych sám sebe neznal...Vážně jsem ho chtěl obejmout, cítit jeho tlukot srdce na svý hrudi, chtěl jsem aby cítil že je mi ho líto....ale jak?! jak kdžy se ode mě odtahuje?!

oddaloval, nechtěl najendou cítit ani jedinej můj dotek. Najednou jsem se cítil jako bych sám sebe neznal...Vážně jsem ho chtěl obejmout, cítit jeho tlukot srdce na svý hrudi, chtěl jsem aby cítil že je mi ho líto....ale jak?! jak kdžy se ode mě odtahuje?!
Frank's POV
Bože.......teď bych byl nejradši sám....já jsem idiot! Nejdřív tady s ním mám neuvěřitelnej sex, pak mě skoro znásilní a nakonec se mu vyleju ze svejch problémů.....a teď mě bude utěšovat? Po tom, co mi ho tam bez pardónu narval až jsem křičel bolestí???!
"Gerarde nech mě.....chci být sám..." odtáhl jsem se ke zdi a odmítal s ním mluvit. "Franku...já.....to je mi hrozně líto......." snažil se být citlivej, chtěl mi asi i pomoct. Jenže kurva jak mi může pomoct, když jsem pro vlastní rodiče jenom "věc"?
Matka se stará jen o to, aby ji otec neopustil kvůli nějaký mladší a krásnější - proto utrácí tisíce za plastiku a osobního trenéra. Otec se stará jenom o svoji podělanou firmu. A já? Už jsem to nemohl vydržet, začal jsem pít, kouřit, chodil jsem často ven s kámošema.....
"Franku co se mě bojíš sakra?" nevydržel to už a zakřičel na mě. Přikrčil jsem se v koutě ještě víc. Studenou deku jsem si přitáhl až k nosu a hleděl jsem na něj. Musí přece pochopit že nechci aby mě tu utěšoval. Pomalu ke mě natáhl ruku. Mlčky jsem jí pozoroval... přibližovala se k mojí tváři. "Sakra nech mě už" praštil jsem mu do ní a vyskočil z postele. Byl rychlejší...sotva co se mé nohy dotkly studené země, už mě pevně držel kolem pasu.
"Frankie, šššš....chci ti pomoct" to se mě tu jako snaží utěšovat jako nějaká chůvička.?! Snažil jsem se mu nějak vyprostit,ale on pořád seděl na okraji mé postele a pevně mě držel. Hlavu si opřel o má záda. "Já nechci pomoct, no tak pusť už sakra" škrábal jsem ho nehty do rukou které tak pevně objímaly moje tělo. Už jsem to nezvládl.....pomalu jsem se sesunul zpět na postel a začal plakat..jeho objetí povolilo. Lehl si vedle mě a jeho prsty jemně hladily mojí tvář. Zavřel jsem oči jak jen nejsilněji to šlo..nechci se na něj dívat..ne když pláču....
Ležel jsem tam, stočenej do klubíčka......ucítil jsem na ramenou Geeho ruce...přitáhl si mě k sobě a oba nás přikryl dekou. Pořád mě objímal a já se k němu - snad instinktivně - přitulil. Pomalu jsem ho objal. Tiskl jsem se k jeho hrudi, vzlykal mu do trička. "Šššš.......no tak....to bude dobrý...." snažil se utišit můj pláč. Byl jsem jak malý děcko, který se krčí v bezpečí maminčiny náruče. Pomalu jsem se uklidnil - možná za to mohl pravidelný buchot Gerardova srdce, který jsem vnímal, a pravidelné nádechy a výdechy nás obou.
"Víš Gee....já.....nevím ani, jeslti mě mají rádi. Nikdy mi to opravdu neřekli.....nikdo mi to opravdu neřekl...." zašeptal jsem. "Počkej jak to myslíš? Jak nikdo?" zněl trošku překvapeně. "No myslím to tak, jak to říkám.....prostě......nikdo mi nikdy neřekl, že mě má opravdu rád.....že mě ....."v tom jsem se zasekl...
Nemůžu si pomoct, ale k Geemu mě něco táhne. I přes to, že mě unesl, i přes to že mě skoro znásilnil....bil mě.....ale to já jeho taky (XD).
Nechal jsem se dál tak hladit. Bylo to snad poprvý v životě kdy se mi někdo opravdu věnoval. Najednou jsem se v jeho náručí cejtil tak bezpečně. Jeho ruka pomau přejížděla pod dekou po mých zádech ...s každou nastávající minutou jsem se cítil líp a líp. Ale proč? Proč tohle všechno?!
Ne,ne ne nechci už na nic myslet, chci si prostě tenhle moment užít ,vychutnat.....ale někdo mi to asi nepřál......v hlavě se mi najednou vynořila další otázka..jako by jich už takhle nebylo dost.... "Gerarde" zašeptal jsem. "Uchopil moji tvář do dlaní a podíval se mi do očí...."Co se děje?" usmál se. "Proč tohle děláš? Řekneš mi to někdy?" "Sakra Frankie proč to musíš zas tak kazit? nemůžeš myslet na něco jinýho, nemluvit?!" odbyl mě. "Ale Gee já..." "Ježiš Franku, prostě se mi to s tebou líbí!" řekl a přestal mě hladit. Sklopil jsem hlavu. "Já se ale neptal na tohle" řekl jsem a cítil jsem na sobě jeho pohled. Zvedl mi hlavu. "Tak na co sakra?" bylo vidět že sám už neví na co myslet, na co odpovídat
"Víš Frankie......" řekl pomalu a tiše a zadíval se mi do očí. Byl v nich smutek, lítost, možná trochu odhodlání......
"Tak mi to řekni Gee....třeba se ti uleví......proč to děláš?" snažil jsem se to z něj vypáčit. Díval se mi do očí, ale pak pohled odvrátil někam do studené šedé zdi. "Dělám......děláme to pro moji mámu.....táta mi umřel když jsem byl malej...byli jsme na všechno sami.....před pár lety máma těžce onemocněla.....stálo nás to všechny prachy.....já jí chci jen pomoct....chci jí dát nejlepší péči....za to, že mě vychovala....že jsme to spolu zvládli......." zlomil se mu hlas. Začal rychle mrkat, aby zahnal slzy. "Gee.....to je mi strašně líto......a...to se to nedalo řešit jinak? Kolika lidem jste už tahkle ublížili? Prosím řekni mi to........prosím........." tiše jsem žadonil.
"To ti nemůžu říct....prostě se to jednou povedlo a od tý doby v tom jedeme......posílám prachy mámě, je na tom konečně líp........" a v tom začal Gee plakat......tiše mu stékaly slzy po tvářích....snažil se je zahnat, ale nešlo mu to. Přitulil jsem se k němu a pevně ho objal. "Gee...ššš...to bude dobrý.....ona se uzdraví....neboj......přestaneš s tím a najdeš si určitě nějakou lepší práci...." je zvláštní, jak rychle se naše role vyměnily......ještě před chvílí jsem plakal a Gee byl mojí chůvou.
Tiskl se ke mě, pomalu se uklidňoval. Vnímal jsem tlukot jeho srdce, jeho vůni a prsty propletené s mými. Zvedl jsem hlavu a zadíval se mu do očí lehce zarudlých od pláče. "Neboj.....bude líp" řekl jsem povzbudivě a konečně na jeho tváři vykouzlil úsměv. "Franku...víš ...já-" ať už chtěl říct cokoliv - nedořekl. Natáhl jsem se a lehce ho políbil na rty. O nic jsem se nesnažil, chtěl jsem jen, aby věděl, že jsem tam s ním...Opatrně mi polibek opětoval. Líbali jsme se, jako by to bylo poprvé. Jako na prvním rande, když se bojíte každé drobné chyby a tak si každý krok promyslíte a nic nepřeháníte.
Najednou se ode mě odtáhl, ale pořád jsem cítil jeho ruce na svých zádech......"Víš Frankie, když jsme tě sem přivedli a já, já no ten...víš ...já .no prostě.... ne-..." tak moc se do toho motal.... "Co Gee?" "No prostě nechtěl jsem tě tím pásem tolik zbít. Ne-nebyl jsem to já, ne nebyl. Byl to Arthur...ne já ..ale nebudu se ti za to omlouvat, to ne..ne nebudu" "Kdo? Arthur?! Kdo je Arthur?!"
"Z- zapomeň na to Frankie !Arthur není nikdo!! Nikdo rozumíš?!" začal zmateně těkat očima po pokoji. "Gerarde uklidni se. Jak to myslíš že Arthur nen..." "Neopakuj už jeho jméno, slyšíš?! Nikdy už jeho jméno neříkej" řekl mi a propadl histerickýmu pláči.
"No táák, pojď sem......." pohladil jsem ho jemně po ruce. Zase se ke mě schoulil. Najednou jsem se necítil dobře. Nepoznával jsem ho. Nebylo to už jako dřív, teď jsem z něj měl opravdu strach. Ale pouto který mě k němu vázalo bylo silnější a tak jsem ho nepřestával hladit a tisknout k sobě.
Věděl jsem že usíná, protože jeho prsty mě pomalu přestávaly silně tisknout. A já, já začal znovu přemýšlet.... O kom to sakra mluvil? Kdo je Arthur?! Proč se najednou choval tak jinak. On plakal?! Vážně plakal?!Skoro bych se vsázel o to že tenhle kluk ani plakat neumí...A jakej bude zejtra? ! Zmlátí mě?! Vyspí se se mnou?!...rozpláče se?!.......Uslyšel jsem dusot nohou na schodech. "Gerarde honem, no tak vzbuď se, slyšíš?! Někdo jde" zmateně jsem do něj začal štouchat. Rázem zpozorněl a hbitě vstal z postele. "Máš štěstí hajzle že se chováš slušně !" zařval aby to nevypadalo blbě...dveře se otevřely a vešel kluk kterýho jsem v životě neviděl..asi Jimmy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama