It hurts like hell...But i love you - 17

30. prosince 2007 v 3:23 | Lady Parasexual and Lady Perwerzick |  It hurts like hell...But I love you...
Ježiši ne! To jsem s ním tak moc hodil? Já jsem vůl! Ray umře kvůli mojí sobeckosti a teď si tady zabiju ještě Franka. Sakra!
Lehce jsem ho plácl do tváře. "No ták.....Fee...prosím........" žadonil jsem aspoň o nepatrný náznak, pootevřené oči nebo povzdech. Nic.....žádná reakce. Kurva! "Vydrž...hned jsem zpátky....." naposledy jsem se na něj podíval a uháněl do patra. Jimmy seděl v kuchyni u stolu a pil kafe.

"Jimmy!!! JIMMY!!!!!!" řval jsem už od schodů. Doběhl jsem do kuchyně, opřel se o futra a rychle oddechoval. "Co se děje Gee??? Stalo se něco? Neutek ti doufám...." zvážněl Jimmy. "N-ne...ale....uff kurva....on....on...teda já......" nemohl jsem popadnout dech. "Tak co? Co on, co ty? Tak mi to řekni!" přišel ke mě se sklenkou vody. "Ji-jimmy já......" tak a teď si rychle něco vymysli debile "...já....totiž on....když jsem odcházel tak chtěl utéct....tak jsem...." potřeboval jsem chytit dech.
"Tak ????" Jimmy už byl celej netrpělivej. "...tak jsem s ním trošku víc mrsknul o zeď.....a on...on se svezl na podlahu.....a má asi rozbitou hlavu nebo co........vůbec nereaguje......" konečně jsem to ze sebe dostal. "Doprdele! Gee! Co teď budeme jako dělat? Ukaž, kde je.....nechci aby mi tady umřel......" a už jsme utíkali do sklepa.
Jak jsem předpokládal - Frank pořád nehybně ležel. Pohled mi sjel na krvavej flek na podlaze. "Do hajzlu já sem takovej idiot!" "Jo to teda seš" zařval nasupeně Jimmy mým směrem. "Sakra Gerarde pojď sem, musíme nějak zjistit co s ním je." Přiskočil jsem k Frankovi a začal mu nahmatávat puls. "Uff kurva, žije!!" ulevilo se mi....ale pořád nebyl při vědomí. Jimmy s ním začal cloumat. "Sakra kluku prober se! Nebudeš nám kazit plány ještě ty!" histericky křičel Jimmy.
"Gerarde vypadni pro nějakej studenej obklad nebo tak něco..já fakt nevim, netuším co dělat v takovýhle situaci" na nic jsem nečekal a vyběhl jsem do patra. Když jsem se vrátil, tak Jimmy seděl na jeho posteli s hlavou v dlaních. Upustil jsem kýbl na zem "Ne, ne tohle ne! Ž-že to není pravda, že ne....Jimmy řekni že ne- neumřel!!" srdce se mi v tu chvíli zastavilo a zároveň pukalo na tisíc kousků....Byl to sice jen zlomek sekundy, ale já si uvědomil, že kdyby už nežil...nežil bych ani já..záleží mi na něm.....
"Tak sakra řekni něco! Jimmy!" zařval jsem na něj. Jenom zvedl smutný pohled a mě to bylo v tu ránu jasný. "Ne! Tohle ne!!!" přiskočil jsem k Frankovu tělu a nahmatával puls. Nic. Položil jsem mu ruku na hruď, jestli neucítím alespoň slabý tlukot. Ticho, klid, ani náznak. "Franku tohle mi nedělej! Prosím!" prostě jsem to musel zkusit. Sedl jsem si obkročmo přes něj. "Sakra Gerarde! Je pozdě, chápeš? Je mrtvej!" začal mě přesvědčovat Jimmy. "Ne! Musím to zkusit! Třeba to vyjde! Já ho nenechám takhle odejít......." a začal jsem s resuscitací. "No tak....Fee.....nedělej mi to......" dal jsem do toho všechnu sílu. "...čtrnáct, patnáct, šestnáct..." sklonil jsem se k němu a dvakrát mu silně foukl do úst. Nahmatal jsem tepnu na krku - nic. "No tak! Vydrž to..." a začal jsem znovu........zase dva vdechy a kontrola pulsu. Nic......" Franku! Prosím! Nesmíš umřit!!!!" zkusil jsem ještě párkrát stisknout rukama jeho hruď....už jsem nemohl.....do poslední rány, mířené přímo doprostřeď hrudi, jsem vložil poslední zbytky síly. Frankovo tělo sebou škublo. Najednou prudce otevřel oči a zhluboka se nadechl. "....c-co se.....stalo...?"to není možný! "Bože děkuju! Franku!!!!!" prudce jsem ho objal. Stále ležel na zemi a byl dost vyděšenej.
"No vidím že už to tady zvládnete" řekl Jimmy a poplácal mě po rameni. "Jdu nahoru, kdyby něco..nechci aby si ten kluk moc pamatoval muj zasranej ksicht!" dořekl a odešel.
Vzal jsem Franka do náručí a položil ho opatrně na postel. Mokrým ručníkem jsem mu začal otírat krev z hlavy. "Je mi to tak líto, tak moc líto Frankie....." "Ale co? co je ti líto? Co se sakra stalo?!"
Frank
Najednou jsem se probral na zemi. Poslední co si pamatuju je že mě Gerard od sebe pořád odstrkoval..pak už nic. Hrozně mě bolela hlava a chtělo se mi zvracet...když najendou......Gerard mi začal řikat jak je mu to líto....Ale co sakra?! Chtěl jsem to vědět. Jen co jsem se ho na to zeptal, tak odešel do druhého rohu místnosti a dělal že něco rovná na stole.....já ale věděl že přemýšlí.....že přemýšlí co mi odpovědět........
To ticho mě ničilo. Zvedl jsem se z postele..."Gererde odpo- ......sakra " zakřičel jsem a pomalu jsem se kácel k zemi. Gerard rychle přiběhl a zachytil mě dřív než moje tělo stihlo znovu upadnout na studenou zem. Začal jsem zvracet. Cítil jsem jak mi odrhrnuje vlasy z obličeje..... "Frankie promiň, vážně mi to moc promiň" řekl a zaryl obličej do mých vlasů. Vážně jsem nic z toho nechápal.....
Trvalo to snad celou věčnost. Už jsem ani neměl co zvracet, ale pořád se dostavoval ten hnusnej dávicí reflex.......nakonec to přece jen povolilo a Gee mě odvedl zpět k posteli. Ručníkem mi otřel rty a donesl mi vodu na vypláchnutí úst. "Děkuju, děkuju Gee že se o mě tolik staráš!" vážně jsem mu byl vděčnej. Klidně mě mohl nechat ležet na zemi,ale on mě celou tu dobu držel......
"Do hajzlu Franku, už mi za to přestaň děkovat! Nic nevíš sakra! Nevíš nic!" začal na mě křičet...měl jsem to už všechno dost pomatený,..proč sakra řve?! "Gerarde co je to s tebou?!" "Co asi?! To jsem byl já! Já to byl! Málem jsem tě zabil když sem tebou praštil o zeď!" řekl a já jen naprázdno polkl.
Cože? Gee že by......ne....."Gerarde to je blbost....nebo....tys se mnou hodil o zeď?" byl jsem překvapenej...."Franku já....ty si nic nepamatuješ?" "Ne...naposledy jak jsi vyšiloval kvůli Rayovi a pak jak jsi mě odstrkoval.....tak co se sakra stalo? Řekni mi to! Prosím...." žadonil jsem jako malý dítě. "Víš....jak jsem tě odstrkoval, tak jsem s tebou praštil o zeď.....a ty...ty ses hodně uhodil do hlavy a...." zasekl se. " Gee řekni mi to! Co se stalo potom?" "...a nehýbal jsi se...já běžel nahoru pro Ji - totiž pro pomoc.......zjistil jsem že krvácíš z hlavy......a tys pak.......z-zastavilo se ti srdce......" celou dobu se díval někam do prázdna.
"Ale jakto......to ty Gee? Tys mi pomohl!?" nechápal jsem, byl jsem překvapenej.....do očí se mi hrnuly slzy. "Jo.......málem jsem tě ale ztratil.....vůbec jsi nereagoval......já....Franku nemohl jsem tě nechat umřít....." sedl si na postel a objal mě. Pořád jsem se necítil dobře, měl jsem závrať a bolela mě hlava. "Promiň mi to.....jestli můžeš..." zašeptal mi Gee, položil mě zpátky na postel a odešel. Slyšel jsem cvaknout zámek a vzdalující se kroky. Potom mě přemohl spánek.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama