It hurts like hell...But i love you - 2

30. prosince 2007 v 3:05 | Lady Parasexual and Lady Perwerzick |  It hurts like hell...But I love you...
Fee´s POV
Druhý slastný potáhnutí z cigarety, třetí…..vyfukoval jsem kouř nosem a nálěžitě si to vychutnával. Prošla kolem mě banda malejch spratků z týhle čtvrti a žadonili o jedno "žváro". Radši jsem jim ho dal. Kdybych jim odsekl, taky by bylo dost možný, že bych měl během pár minut rozraženou lebku baseballkou a o to jsem opravdu nestál…..Další šluk, podíval jsem se na hodinky, sakra, za chvíli mám bejt na večeři otcem a jeho obchodními partnery. Kouř už jsem ale z plic nestihl vydechnout. Pamatuju si jen tmavovlasého kluka, kterej ke mně přiskočil, chytl mě pod krkem a něco přiložil k ústům. Víc už si opravdu nic nepamatuju. Jakoby ve snu jsem slyšel hlasy, ale nedokázal jsem rozeznat o čem si povídají.

Po nějaké době jsem maličko začal konečně cítit nohy a mohl jsem pootevřít víčka. V rozostřeném obrazu jsem začal rozpoznávat afro. "Bože ! Rayi, kde, kde to.." Najednou se nade mě naklonil kluk ze sedadla spolujezdce a znovu mi máchal před obličejem tím hadrem…..opět jsem upadal do jiného světa…….
Celě tělo mě hrozně bolelo. Chtěl jsem si odhrnout vlasy z čela, ale v cestě byla nějaká překážka…zvedl jsem hlavu…byl jsem připoutaný na nějaký starý špinavý posteli. Kolem dokola popraskaný zdi s opadanou omítkou a jedním malým zamřížovaným oknem. Byl tu vlhkej vzduch a cítil jsem plíseň. "Sakra co se to děje?!" vykřikl jsem do prázdna malého pokojíku, nebo spíš sklepa.
Slyšel jsem jak v patře nade mnou někdo chodí. Dusot nohou neutichal. Pořád dokola a dokola bylo slyšet několik párů bot chodících z jednoho rohu pokoje do druhého. Skvělý, moji únosci se nejspíš dohadují jak mě zabijou. Měl jsem šílenej strach. Tohle je daň za to, že se narodíte bohatejm rodičům, který na vás stejně ani nemají čas?! Musíte za to platit ještě tahkle?!
Žeryk's POV
Jimmy už na nás čekal za městem u našeho baráku. Je to taková zřícenina, ale vevnitř je to zařízený přesně podle našich potřeb. Do sklepa jsme dali jednu velkou postel - je to taková komnata pro naše oběti. Dveře maj 4 zámky takže máme jistotu, že se nám odtud ani ten největší koumák nedostane.
S Rayem jsme toho kluka odtáhli do sklepa a já ho připoutal k pelesti postele. Ležel tam úplně bezvládně - možná toho chloroformu bylo moc...hlavně aby mi tady nenatáh bačkory - nechceme přeci zbytečný komplikace. Zamkli jsme ho a všichni tři si šli uvařit kafe. Po dobře započatý akci máme právo na relax. Jen co jsem si sedl do krásně pohodlnýho křesla a chtěl si odpočinout, Jimmy přilít z kuchyně s tím, že musíme vymyslet co dál. Proč to sakra pořád tak řeší? "Uděláme to jako vždycky, ne? Myslím, že nějaký plánování je zbytečný" řekl jsem mu. "Gerarde, ty ses snad zbláznil! Uvědom si konečně, že tentokrát je to kluk! Nebudeš si s ním doufám hrát jako s těma holkama, co jsme unesli před ním..."
stále Žeryk
Jimmy se blbě uchechtl a udělal přiteplený gesto. Potom se podíval po Rayovi - asi doufal v jeho podporu - ale Ray dál nemístně seděl ve svým křesle a vypadal, že absolutně nechápe....
Upsí....doufám, že se nepodřeknu....jako nemyslete si, že jsem buzna. To razantně ODMÍTÁM!!! Já, Gerard Arthur Way, a buzna? NIKDY!!!....ale k něčemu se vám přiznat musím....jsem bisexuální...nebo ona to ani není bisexualita...jenom se mi občas stane, že se mi zalíbí kluk....a co, že jo...každej je nějakej XD
"No to samozřejmě ne..." snažil jsem se to nějak zakecat. "Tím VŽDYCKY jsem myslel vyjednávání...." a nasadil jsem profesionální pohled. "OK. Jak myslíš...ale měli bychom si to ještě jednou projít...nesmíme nikde udělat chybu" řekl Jimmy a začal přecházet po místnosti.
Už mě to začalo pořádně štvát, jak tam pořád přebíhá dokola jak pes, honící si vlastní ocas. Zavřel jsem oči a snažil se na nic nemyslet. Ale v hlavě mi pořád vyvstávala vzpomínka na toho kluka. Ten jeho pohled....vyděšenej a překvapenej zároveň. Všechno to bylo v těch jeho očích. Jaký že byly? Oříškový nebo lehce olivový? "TAK POSLOUCHÁŠ MĚ VŮBEC???!!!" v přemýšlení mě vytrhl už do ruda rozzuřenej Jimmy. " Jo jasně. Poslouchám..." vzpamatoval jsem se. "A co jsem teď teda řikal, hmmm????" jéžiši musí na mě bejt takovej? já chci už do postele, do tý měkký, voňavý postýlky s naducanejma polštářema....s rozvášněným klukem.....uuáááááááá!!!!! Na co to myslíš ty hovado? "Ehm...no...." tak přemýšlej Gee....nebuď za blba … od toho tu je Ray....blik! " říkal jsi, že mám vzít tomu klukovi něco k jídlu.." uf...to bylo o fous.."Jo, přesně to jsem říkal. Tak se seber a jdi, nebo nám tam umře hlady a já to pak rozhodně jeho rodičům vysvětlovat nebudu. A polišům už vůbec ne."
Neochotně jsem se zvedl a šel do kuchyně. Na tác jsem dal nějaký pečivo, salám, sýr a něco k pití. Opatrně jsem sešel schody do sklepa a postupně odemkl všechny zámky. Musel se bát, viděl jsem to na něm. Snažil se utrhnout z pout, ale když zjistil, že to je k ničemu, stáhl se k pelesti postele a krčil se tam jako malá holka.
Frankos POV
Ani nevím jak dlouho jsem tam tak mohl jen ležet. Pořád jsem byl ještě v šoku, takže jsem nebyl schopnej brečet, křičet….jen jsem tiše vyčkával co se bude dít. Tam nahoře se to pořád nechtělo uklidnit. Kéž bych už aspoň věděl co se mnou bude. Jestli mám umřít, chci to vědět hned a ne se tu kroutit jak malý děcko v postýlce a nevědět co přijde dál……Bylo zvláštní, že jsem v tuhle chvíli ani moc nemyslel na svojí rodinu. Proč taky že?! Na co mám myslet?! Na neustálý komandování, výčitky, nadávky……narážky na nevhodný chování …..mám snad myslet na někoho kdo mi snad v životě neřekl že mě má rád?! Ne to teda ne! Teď je to možná sobecký, ale myslel jsem jen na sebe, na svůj život. Nezajímalo mě jestli někdo z těch lidí, kteří si říkají moje rodina o mě mají strach.Rozbrečel jsem se……ale něco se ve mě pohlo a mě začlao docházet, v jaký podělaný situaci jsem se ocitl...pane bože! franku vzpamatuj se! je ti 21 a brečíš tady jako nějaká malá holka který právě někdo sebral hračku!
Jenže jak se mám sakra vzpamatovat, když tu ležím a čekám...čekám..nevím..nejspíš na smrt...v takovýhle chvíli nejspíš věk asi ani nehraje roli.....znovu neudržím slzy..
Asi po další půl hodince jsem se začal uklidňovat, moje mysl se pomalu rozjasňovala. Začal jsem přemýšlet jak bych se odsud mohl dostat. …až jsem si vzpomněl…..sakra vždyť já v autě viděl Raye. Unesli i jeho nebo v tom jede s nima?! Ve sklepě se mnou není a to znamená…."Ten hajzl" vykřikl jsem a zlostí jsem musel zatnout zuby. Najednou jsem slyšel zachrastit v zámku klíč. Dveře se pomalu otevřely.
Do šeré místnosti vstoupil kluk v černém oblečení. Pleť měl až mrtvolně bílou…lemovaly jí havraní vlasy, které mu ledabyle padaly do očí. Měl něco v ruce. Jde mě zabít? Už teď?! Snažil jsem nevyprostit ze sevření pout, ale nešlo to. S každou vteřinou jsem se cítil víc a víc bezmocnější až jsem začal brečet. Nedokázal jsem to už v sobě udržet. Ten kluk přistoupil blíž a já viděl, že v rukou drží tác s jídlem. Ani nevím, co vše se mi v tu chvíli honilo hlavou. "Donesl jsem ti něco k jídlu" přistoupil kousek blíž k posteli. Já ale neměl nejmenší chuť ho poslouchat, stále jsem se zmítal na posteli. Ruce už jsem měl od pout celé rozedřené. "Nemá to smysl, jsou pevná. Tak se konečně uklidni" jeho hlas byl tak ledový.
Jarouš's POV
Přistoupil jsem k posteli a položil tác na malej noční stolek,kterej jsem tam kdysi dal - byly v něm různý věci - chloroform, nějaký sedativa, provazy a šátky na svázání. Ten kluk se asi nehodlal uklidnit. Házel sebou jako ryba na suchu. Všimnul jsem si, že má zápěstí rozedřená do krve. Au to musí teda bolet. No co... on je oběť - on musí trochu trpět. " Počkej - rozvážu ti je" řekl jsem mu a naklonil se k jeho rukám. Cukl sebou, když jsem se ho dotkl. Asi se bál. Nedivím se mu. Když mluvím s obětí, tak jsem drsnej, zlej a chadnej. Absolutně žádný pocity. Nic. Ledovej, profesionální pohled. Ty děcka se pak víc bojej a dobrovolně ze sebe nechaj udělat hračku.
Rozvázal jsem mu ruce a pobídl ho k jídlu. Seděl ale dál na posteli a koukal na mě pohledem...jak ho jen nazvat. Viděl jsem tam jen strach a nenávist. Nic víc..."No tak...nenech se pobízet moc dlouho jinak to odnesu a jídlo uvidíš až zítra"
Myslel jsem si, že tohle zabere. Místo nějakýho skoku po tácu s jídlem ten kluk dál seděl na posteli a objímal polštář. Nevím co mě to sakra popadlo, ale sedl jsem si k němu. Zadíval jsem se na něj a poprvé za moji kariéru jsem projevil ve tváři jinej výraz než jenom - já jsem tu pán!!!
Pomalu jsem k němu zvedl ruku a jemně ho pohladil po tváři. Nevím proč, ale celej se zachvěl. Najednou jako by nám oběma došlo, co to sakra dělám. Stáhl jsem ruku a i on se očividně vzpamatoval. Pak promluvil. "Co si sakra myslíš že děláš? Nejdřív mě něčím omámíš, svážeš jako nějaký zvíře, zavřeš do týhle místnosti a pak mě tu budeš hladit? Jseš buzna nebo co?" tak a teď mě nasral. Nevím co to bylo, ale najednou jako kdyby se ve mě probudil někdo uplně jinej. Jako kdybych byl Gerard a tohle byl Arthur. Prudce jsem se zvedl, napřáhl, a pak už jen vím, že ten kluk leží na posteli, drží se za tvář a ze rtu mu teče krev. Tak to jsem asi přehnal...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tkacma tkacma | 30. prosince 2007 v 3:08 | Reagovat

maš krasnej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama