It hurts like hell...But i love you - 3

30. prosince 2007 v 3:06 | Lady Parasexual and Lady Perwerzick |  It hurts like hell...But I love you...
Frank´s POV
Tohle snad ani nemůže bejt pravda. Unesou mě a on si pak ke mně sedne a začne mě hladit na tváři?! Co se to sakra děje? Nejsem snad v nějakým nepovedeným filmu?! Jemný paprsek ze zamřížovaného okna dopadal na hřbet jeho ruky. Asi mu došlo co právě dělá a ucukl. Hrozně jsem na něj začal křičet! Nedokázal jsem to dusit. Proč taky že?! Stejně je to už asi můj konec. "Co si sakra myslíš že děláš? Nejdřív mě něčím omámíš, svážeš jako nějaký zvíře, zavřeš do týhle místnosti a pak mě tu budeš hladit? Jseš buzna nebo co?" V tu chvíli jsem nejspíš čekal nějakou odpověď, ale tou mi byla jen silná rána do tváře po které mě ještě před chvílí hladil. Ucítil jsem v puse chuť krve. Instinktivně jsem se chtěl schoulit do klubíčka ale bránily mi v tom řetězy. Začal jsem sebou znova cukat…tak proč ta pouta sakra ani trošku nepovolí?! Odvrátil jsem hlavu od toho kluka. Nesnesl bych se na něj už ani podívat. Pořád jsem totiž viděl ty jeho oči jak na mě natahoval ruku. Bože byly tak nádherné……vždycky jsem myslel, že je pravda, že oči jsou okna do duše..v jeho případě to bylo jinak. Kdybych ho potkal na ulici a on se na mě zahleděl tím svým pohledem ve kterém se mísila krása, tajemno a jemnost, asi bych si řekl, že je anděl….ale to on není……. anděl by vám nenatrhl ret, neodnesl jídlo a nenechal vás ležet spoutanýho na posteli ve tmavým sklepě. Strašně mě bolela zápěstí a nateklej ret. Rány mi pulzovaly a hřály. Bolestí mi tekly slzy ale pláč jsem v sobě tlumil...nebudu tu brečet...nechci, aby mě slyšeli a věděli, že mě dostali.

Vyděšenej Gee's POV
Sebral jsem tác s jídlem a vystřelil ze sklepa, jako kdyby mě honil nejmíň nějakej přízrak. V kuchyni jsem odložil tác a jen na kluky houknul něco ve smyslu, že si jdu ven zakouřit. Odpověď jsem už neslyšel, protože jsem utíkal do lesa jako smyslů zbavenej. Opřel jsem se o první strom a vyděšeně se zadíval na svoje ruce. Sesunul jsem se až na zem a jelikož jsem neměl ani bundu, tak jsem si o kůru stromu pěkně sedřel záda. V kapse jsem nahmatal moje červený Máčka a zapálil si. Vím, že to je hroznej zlozvyk, ale v tuhle chvíli by mě neuklidnil ani valník kubánskejch doutníků. Jéžiši co jsem to udělal? Já ho uhodil! Sice mě vytočil tou buznou, ale ....tohle jsem nikdy neudělal....a navíc jsem porušil naše pravidlo - oběti se nebijou! Hraj si, ale žádná krev. Znova jsem se podíval na svoje ruce - na hřbetu ruky jsem měl krvavou šmouhu. To bude z toho natrženýho rtu....pomyslel jsem si. Když už mi byla zima a vydal jsem se zpět do domu, v duchu jsem se tomu klukovi asi milionkrát omluvil. Nevím, jestli jsem myslel, že mi to pomůže zapomenout nebo to jemu uzdraví ret, ale po příchodu do baráku už jsem se zase choval normálně." Kam jsi tak letěl?" ptal se Jimmy. "Ale, jen jsem potřeboval rychle na čerstvej vzduch. V tom sklepě se nedá dejchat. Budu tam muset jít pootevřít okno, aby se nám ten kluk neudusil. Jo....jak se vůbec jmenuje?" konečně jsem se na to zeptal. Musel jsem se mu omluvit. Možná že je pozdě, možná to je úplně zbytečný a možná to je pěkná kravina, ale já musel.
Frank´s POV
Zase další minuty ve tmě, smradu..připoutanej k posteli. Pud sebezáchovy začal pracovat na plné obrátky…Tak moc jsem se odsud chtěl dostat živej. Na všechno tohle zapomenout, cejtit čerstvej vzduch, slyšet dětskej smích, auta…tady jsem neslyšel nic, jen svůj dech. Přece se z těch pout musím nějak dostat.
Pravé zápěstí mi krvácelo víc a víc, protože jsem se ho snažil osvobodit ze zajetí té chladné oceli. Nakonec povolilo. V tichu večera se rozlehlo lehké škubnutí a má pravá ruka byla volná . Ale co dál? Co teď?! Zjistil jsem, že jen pouta na ruce byla opravdu pevná, a z nich se mi naštěstí podařilo vyvlíknout. Nohy jsem měl svázané jen provazy. Hlavně nesmím zmatkovatNajednou jsem ale na schodech uslyšel kroky…. Na poslední chvíli se mi podařilo provizorně nasadit pouta na ruce..ale všimnou si že mám povolené provazy na nohou..to je můj konec…Znovu se otevřely dveře. Teď na sobě nesmím dát nic znát. Nehybně jsem ležel na posteli. …. Do místnosti vešel ten kluk. Celé moje tělo se zachvělo strachem. "Asi tu nemůžeš ani dejchat, jdu ti otevřít okno" neřekl jsem na to ani slovo. Možná jsem se bál jeho, možná že bych se prozradil. Stoupl si na kraj mojí "postele" a překročil mě, aby se dostal až k oknu. Došlo mi, že nechal otevřené dveře. Pochopil jsem to jako svojí jedinou a možná i poslední příležitost. Přirazil jsem ho na zeď a vyklopýtal se z postele….světlo…schody..moje záchrana…..
Uklouzl jsem na něčem na podlaze, ale to už pro mě bylo nic proti tomu co by mě čekalo kdybych ležel dál připoutaný na posteli. Řítil jsem se po schodech ..kam?! Asi do neznáma,…co já vím,ale věděl jsem že musím utíkat. Nezastavit se, neohlížet se…..Najednou tupá rána…..cosi mě srazilo k zemi…zase ta bolest……….Když jsem se vzpamatoval, došlo mi, že mě zastavil ten kluk. Nejspíš mě musel chytit za nohy. Narazil jsem bradou o schody a znovu jsem si rozrazil ret. "Tak tys chtěl uletět holoubku?!" zas ten jeho chladný a jednovatý hlas. Neměl jsem už sílu se pohnout. Jenom jsem cítil, jak si mě přehodil přes rameno. Pak jsem dopadl na něco měkkého. Když jsem ucítil na zápěstí znova tu chladnou ocel, došlo mi, že jsem zpět…..na posteli…………na posteli smrti.
Jarouš's POV
Tak Frank. Hezký jméno. Hodí se k němu. Musel jsem se mu omluvit za tu facku. Šel jsem zpátky do sklepa a pomalu otevřel dveře. Ležel na posteli a celý se třásl. Asi strachy. Nedivím se mu - ten můj agresivní výstup ho musel dost vyděsit."Asi tu nemůžeš ani dejchat, jdu ti otevřít okno" snažil jsem se to říct klidným a milým hlasem, ale to by asi nějak reagoval, ne?
Stoupl jsem si na jeho postel a natáhl se k oknu. Už jsem sahal po kličce, když v tom se postel celá zatřásla a já už jen viděl Franka mizet ve dveřích. Sakra! Rozeběhl jsem se za ním a dostihl ho u schodů. Skočil jsem po něm a chytil ho za nohy. Musel se pěkně třísknout o poslední schod, protože byl najednou jako omámenej a z pusy mu tekla krev. Přehodil jsem si ho přes rameno a hodil na postel. Vnímal stěží, ta rána ho omráčila. No co, nemá zdrhat. Znovu jsem mu zamknul pouta a odešel z "pokoje".
Vyběhl jsem schody a proti mě se vyřítili kluci. "Sakra co se to tady děje?! To ti chtěl zdrhnout Gerarde?" zeptal se mě Ray. "Jo chtěl. Nějak se mu povedlo povolit pouta. Chytil jsem ho u schodů." řekl jsem klukům. Oběma se viditelně ulevilo.
"Ještě že tak. Příště si dávej větší pozor a zamykej za sebou dveře. I když tam budeš jen pár chvilek." řekl mi Jimmy. " Jo neboj, příště si dám pozor". To co následovalo potom mi vyrazilo dech. "Teď mě něco napadlo Gee" začal Jimmy, " když chce chlapeček zlobit, tak mu pěkně ukaž, kdo je tady pán." Vyvalil jsem na něj oči. "Počkej Jimmy, máme přeci pravidlo - hraj si, ale žádná krev!!" snažil jsem se mu to vymluvit. "Teď už je to jedno. Podle tý šmouhy na tvý ruce mi je jasný, že krev už tady dneska tekla" - uf Jimmy si myslí že to je od toho pádu na schodech. " Tak dobře. Potrestám ho." řekl jsem rezignovaně. " Tak se mi to líbí Gee. Ten kluk by si jinak mohl vyskakovat. Moc to nepřeháněj - nechci, aby na těch fotkách co pošleme rodičům, byl moc pochroumanej."
Odebral jsem se zkroušeně zpátky do sklepa. Pomalu jsem odemkl jeden zámek po druhým a vešel dovnitř. Frank ležel na posteli, nepřítomně zíral do stropu a bylo vidět, že vnímá každej můj pohyb.
Pomalu jsem přešel až k němu. Vytáhl jsem klíče a odemkl mu pouta. Nevěřícně se na mě podíval. "Nemysli si, že ti dávám volnost...." pohled v jeho očích byl nečitelný...." já jen nemám rád, když se moje oběť bezmocně krčí v koutě!" Frank seskočil z postele a chtěl utéct na druhou stranu místnosti.
Ten kluk má prostě smůlu. Je malej a moc síly taky nemá. Chtěl mě oběhnout, ale místo toho mi skočil přímo do rány. Shodil jsem ho na zem...ležel na zádech, v očích nepopsatelnou hrůzu a očekávání a ruce měl připravené k obraně, lehce překřížené před obličejem.
"Ten pokus o útěk byla pěkná blbost. Doufám, že chápeš moje pravidlo - když budeš zlobit, bude trest. Když budeš hodnej - dostaneš jídlo a možná ti povolím pouta." Frank jenom ležel, ruce už spustil dolů. Mírně se nadzdivhl a chtěl se opřít o lokty. "Bohužel, tys zlobil. A co jsem říkal že následuje?" Frank jen lehce pootevřel ústa a asi se snažil něco říct. " Cos to říkal? Já tě neslyšel...NAHLAS!" to už jsem na něj zařval z bezprostřední blízkosti. "Trest." kuňkl Frank. "NAHLAS JSEM ŘEKL!!!!" "TREST!" Frank už viditelně neměl sílu ani mluvit, natož projevit svoji slabost. Asi by se normálně rozbrečel, ale bylo vidět, že nemá sílu ani na slzy. Vstal jsem a začal si rozepínat pásek. Vyděšeně se na mě podíval a začal couvat ke zdi.
Povolil jsem si pásek a v ruce ho lehce přehnul. Pak jsem se natáhl pro Franka, který se asi snažil splynout s podlahou. Mrštil jsem s ním o zeď a on se skácel na zem. Z nosu mu tekla krev. Hodil jsem ho na postel a začal bít páskem. Svíjel se bolestí a křičel, až to trhalo uši. Po chvíli tohohle mučení už jen bezvládně ležel na posteli a tiše kňoural prosby, abych ho už nechal. Otřel jsem si spocené čelo, prohrábl si vlasy a zapnul si pásek zpět do kalhot.
Frank ležel na posteli a z posledních sil se schoulil do klubíčka u zdi. Objal polštář tak silně jak jen mohl - vypadalo to, jako by doufal, že z něj načerpá novou sílu. Vyšel jsem ven ze sklepa, vzal si bundu a vyšel z domu. Na terase jsem si zapálil a sedl si ke zdi. Kolena jsem si přitáhl co nejtěsněji k bradě a potichu začal plakat. Z očí se mi valily slzy a já je nemohl zastavit. Proboha proč se Jimmymu nevzepřu? Proč ho pořád tak slepě poslouchám? Vždyť jsem mohl Franka zabít!
Seděl jsem tam tiše, ale moje duše křičela. Kdyby byl ten křik slyšet, protrhlo by vám to ušní bubínky, vyplašilo zvěř v lese a slunce by tím smutkem, lítostí a zlobou zapadlo.
Vyčerpáním z pláče a těžkých myšlenek jsem usnul. Probudil jsem se nad ránem a celý zkřehlý jsem se vydal do své ložnice. Padl jsem na postel a modlil se za klidný spánek, který by všechnu vnitřní bolest odvál pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama