It hurts like hell...But i love you - 4

30. prosince 2007 v 3:07 | Lady Parasexual and Lady Perwerzick |  It hurts like hell...But I love you...
Frantíčkovo POV
Už jsem doufal že dneska bude klid. Nedají mi najíst ale to přežiju. Do rána mě třeba někdo objeví a pomůže mi. Spletl jsem se. Tak zatraceně jsem se spletl. Už nevím pokolikáté dnes se otevřely dveře a vešel ten kluk. Cítil jsem jak se moje tělo zachvělo. Hrudník se mi svýral úzkostí. Zavřel jsem oči, jako bych si snad naivně myslel, že tak se mi podaří zmizet. Slyšel jsem jak se přibližuje k mojí posteli. Začal mluvit něco o mém útěku a trestu….cože ?! Co se mnou hodlá dělat?! Pootevřel jsem oči když mě nutil opakovat, že když budu "zlobit" čeká mě TREST. Donutil mě to zařvat přes celou místnost a pak mi začal sundávat pouta. Na vteřinku jsem měl pocit, že mě pustí že bude konec……že se smiluje. Opět jsem ho neodhadl. Prý to udělal jen proto že nemá rád když se jeho oběti nemohou bránit. ….Začal si z kalhot vyndávat pásek a přhnul ho na půl. Snažil jsem se přesunout do rohu pokoje ale padl jsem mu přímo do rány a opět jsem ucítil tupý náraz jak mě hodil o zeď. Jeho silné ruce mě znova povalily na postel. Nárazem jsem se praštil o pelest postele ale nebylo to nic oproti předešlým ranám.

Zlostně mi zamával páskem před očima. Ve vzduchu jsem uslyšel švihnutí a pak už se moje tělo bezmocně svíjelo pod návalem ran. Z posledních sil jsem se snažil krýt aspoň některé části mojeho těla…on mě ale nepřestával bít. Můj křik se rozléhal po celé místnosti a vytvářel strašidelnou ozvěnu. Vždycky jsem ctěl žít, ale teď jsem si přál jen jediný- umřít a to hodně rychle. Chci už mít klid od tý nekonečný bolesti od všeho toho mučení a trápení. Nechci přece tolik ne?! Jenom ať už mě prosím zabije! Rychle!!!! Pomalu jsem přestával vnímat, až jsem kontakt s okolím ztratil docela….ne však na dlouho
Mezitím v prvním patře
"Hele někdo by ho měl umet, abychom mohli udělat nějaký ty fotky. Jo a mimochodem kde je Gerard Rayi?" "Co já vím, asi si šel dát ven cigáro. Znáš ho jak kouří jak fabrika" "Hm asi je fat venku a co to teda znamená Rayi?" "Mno že teda asi jen tak nepřijde?!" "Ne ty moulo, že toho kluka půjdeš umet ty" "Jimmy ne-neblbni, vždyť mě zná!!" "Právě proto, tak už padej"

Opět Frank´s POV
Ale néé, zase jsem zaslechl na schodech kroky. Znovu mě jde mlátit. Do místnosti vešel Ray. Strnule na mě hleděl. Asi musím vypadat opravdu hrozně. "Sakra ten tě zřídil" řekl a přišel ke mně s kýblem vody. Pokusil jse se pohnout ale rány po celém tělě mě šeredně bolely a pálily. A´t už sakra ukončí to moje utrpení. "R-Rayi, co to porosím tě má znamenat? Proč už to neukončíte?" "Nesmím se o tom s tebou bavit, Jimmy by se zlobil" "Co je mi po Jimmym? Mluv sakra!!!"
Žeryk's POV
Ráno jsem se probudil dost nepříjemně - sotva jsem otevřel oči, málem jsem oslepl. Večer jsem byl tak špatnej z toho, co jsem udělal, že jsem se rovnou svalil do postele a nezatáhl ani okna. Jak já nenávidím slunce. Docela Frankovi závidím ten sklepní pokojík. Frank....jak asi po včerejšku vypadá? Nepřehnal jsem to? Bože, mohl jsem ho zabít......
Předchozí večer - Ray's POV
Jimmy mě poslal dolů za Frankem. Vzal jsem si kýbl s vodou a nějakej hadr, sešel schody a vstoupil. Oh - my - God! Tak tohle je na mě moc. Frank leží v posteli, očividně se nemůže ani hýbat. Gerard si teda vzal Jimmyho slova k srdci řádně - to se musí nechat. Chudák malej. Krvavý šrámy po celým těle, natrženej ret i obočí. Obličej má celej od krve a záda - ani nemluvím. Bože....
Přistoupil jsem k němu a chtěl ho omýt. Frank na mě začal řvát - muselo to pro něj být dost složitý. Chtěl vědět, proč to už neskončíme, proč ho takhle týráme. Nemůžu mu to říct....zradil bych kluky a to fakt nechci. Jimmy je dost velkej blázen na to, aby mě za zradu zastřelil.
Proč už to neukončíte?" "Nesmím se o tom s tebou bavit, Jimmy by se zlobil" "Co je mi po Jimmym? Mluv sakra!!!" on si nedá pokoj. "Franku promiň, ale tohle opravdu nejde!""Proč by to nešlo? Buď mě zabijte, nebo mi to prostě řekni a zabte mě až potom.
Chci jen vědět, proč jsem tu zavřenej, proč mě ten kluk tak příšerně zřídil, proč mi nedáte ani najíst a hlavně - proč to děláš ty? Vysvětli mi to....." potom se rozbrečel.....byl to hroznej pohled. Slzy mu rozmazaly po tvářích teď už docela zaschlou krev. Frank se schoulil do klubíčka a vydával tiché, bolestné steny.
Přešel jsem k němu, svlékl ho do půl těla a začal z něj smývat krev. Byl hrozně vyčerpanej a nezmohl se na nic jinýho, než na občasné zakňučení, když se hrubá látka dotkla hlubší rány. Když už vypadal docela k světu, odvedl jsem ho na druhou stranu místnosti a usadil ke zdi. "Teď si udělám pár fotek..." "Ray proč? Matka ti slušně platí.....proč to děláš?" zase naléhal. "Nemůžu." pomalu jsem přešel zpět k posteli.
Vytáhl ze stolku chloroform a malej čistej hadřík. Vrátil jsem se k Frankovi, klekl si k němu a jen tiše zašeptal "Tohle ti nemůžu říct. Promiň mi to" a přikryl mu ústa bílou látkou. Chvíli se vzpouzel, ale pak mu hlava klesla na hruď. Narovnal jsem ho, vzal foťák a udělal pár snímků.
Jimmy byl nadšenej - prej se mi ty fotky dost povedly....." Teda Rayíku - z tebe bude snad fotograf! Frank na tom nevypadá tak hrozně...hele skáknu se na něj podívat. Co že jsi to s ním
udělal?" zeptal se Jimmy a začal se připitoměle chichotat. " Uspal jsem ho. Začal se dožadovat vysvětlení a řval na mě. Co jsem měl dělat jinýho?" " V pořádku. Hlavně mu nic neříkej a Gerardovi to musím taky připomenout."
Kdyby se jeden z vás prokecnul, tak by z toho byly zatraceně velký problémy. Předpokládám totiž, že se ti sedět jít nechce. Za to co máme na kontě by nás zavřeli na doživotí a to bychom měli ještě hodně velký štěstí."" Já sedět jít nechci. To mě radši zastřel..." " Hele Ray, nebudeme to hrotit. Zatím jde všechno podle plánu, toho kluka máme přesně tam, kde jsme chtěli. Hele jdu se na něj podívat." Jimmy odešel a já si musel jít uvařit kafe.
Opět Jaroušovo ranní POV
Krev, křik, bolestné steny, prosby. Vždycky se mi to líbilo, když jsem si hrál s některou z našich obětí. Jenže teď mi z toho bylo celkem špatně. Ten kluk si takovejhle výprask nezasloužil. Přehnal jsem to. Budu za ním muset zajít. Omlouvat se nebudu - nepřiznám, že mě to vzalo. Donesu mu jen něco k jídlu a pití, musí bejt úplně jako sušenka.
:
V kuchyni jsem připravil nový jídlo - to ze včerejška už kluci sežrali. No jo...to jsem si mohl myslet. Jak se k Rayovi nebo Jimmymu přiblíží tác s jídlem - v tu ránu je s ním amen. Sešel jsem schody a v kapse nahmatal klíče. Vlezl jsem dovnitř a radši hned zamknul - nechci aby utekl a hlavně ho nechci znova mlátit.
Frank ležel na posteli a asi spal. Položil jsem tác na stolek vedle něho a sedl si na okraj postele. Pomalu jsem vztáhl ruku a bříšky prstů přejížděl po jeho vybarveném obličeji. Kluci ho byli asi omýt a vyfotit, protože byl do půl těla svlečenej. Páni on má tetování! Vždycky jsem nějaký chtěl - moc se mi líbila. Jenže - povím vám tajemství. Já se bojím jehel. Mám z nich hrůzu. Ale P-Š-T!!!!!
Nikomu ani muk - a Mukovi ani gram!!!! Když se mě ptali, proč nemám pierc nebo kérku, tak jsem se vymlouval na to, že nemám na takový kraviny čas, ale v duchu jsem proklínal svoji jehlofobii. Ale zpět k Frankovi.Sundal jsem mu pouta. Z obličeje jsem se dostal přes krk až na hrudník a ruce. Bože...rány byly docela hluboký, sytě modro-fialově vybarvený. Muselo to pro něj být peklo.
Když jsem mu pomalu přejížděl podlitiny na pažích, zatřepotaly se mu řasy a on pomalu otevřel oči. Když mě spatřil, rychle se schoulil do rohu u zdi a přitáhl si kolena až k bradě."Jdi ode mě pryč! Nech mě být...já už budu hodnej, budu tě poslouchat.....jen mě nebij....bolí to jako čert..." a začal plakat. Nevydržel jsem to a přesedl si k němu. Odtáhl mu ruce z obličeje a objal ho. ABSOLUTNĚ NETUŠÍM, CO MĚ TO POPADLO!!!!
Prostě jsem tam s ním seděl, hladil ho po vlasech a cítil jak se vzpouzí. Po chvíli toho nechal a máčel mi slzama tričko.Vstal jsem a donesl mu jeho oblečení. Pomalu a s bolestným sykáním se oblékl a sedl si na kraj postele. "Donesl jsem ti nějaký jídlo a pití. Musíš mít hroznej hlad." "Jak ti mám jako po včerejšku věřit? Kdo ví, cos mi do toho přimíchal!!!!" pustil se do mě celkem z hurta.
"Věřit mi budeš muset! Včera sis ten výprask zasloužil - jak jsem říkal, budeš zlobit, přijde trest!" to už jsem stál u něj. Frank se mi zadíval dlouze do očí vražedným pohledem a pak mi plivl do tváře. Tak to chlapeček pěkně posral!!! Otřel jsem si obličej a vrhl se na něj. Svalil jsem ho na záda, obkročmo si na něj sedl a ruce mu chytil nad hlavou. Začal se mrskat, kopal a křičel. Pustil jsem mu ruce, napřáhl se a jednu mu vrazil.
Křičet mi tady rozhodně nebude! Hlava mu škubla na stranu a on se jen chytil za bolavou tvář. Podíval se na mě......co jen jsem to zahlídl v jeho očích? Vztek, strach, bolest, prosby a........chtíč?! Cože???!!! Najednou jako by ve mně ožila ta část Gerarda, kterou jsem dosud tlumil. Naklonil jsem se k němu a drsně ho políbil na rty. Znovu jsem mu chytil ruce, ale vysmekl se mi. Chtěl mě od sebe odstrčit, bušil do mě pěstmi a kopal nohama.
Líbal jsem ho drsně. Zkousl jsem mu spodní ret, ale jak sebou házel, asi jsem mu ho prokousl. Ucítil jsem v puse krev a to mě probralo. Rychle jsem slezl z postele a nevěřícně jsme na sebe koukali. "Já....já už půjdu. Za chvíli sem někoho pošlu pro ten tác. Jestli máš hlad - máš poslední možnost. Jinak si tu třeba chcípni hlady..."řekl jsem mu a chystal se k odchodu. "Počkej!!" cože? to chce víc, nebo co jako?
"Co chceš?" zeptal jsem se nevrle. "Jak...j-jak se jmenuješ?" tak tohle jsem nečekal.....myslím, že bych mu to neměl říkat, Jimmy nám to zakázal. "Gerard". A do prdele...."ale mlč, moje jméno prostě neznáš....jinak víš, co tě čeká!" Frank jenom rychle přikývl a já za sebou zabouchl dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama