It hurts like hell...But i love you - 5

30. prosince 2007 v 3:10 | Lady Parasexual and Lady Perwerzick |  It hurts like hell...But I love you...
Frank´s POV
Včera večer jsem z Raye nic nedostal. Vypadá to že nad sebou mají někoho, kdo celej tenhle můj únos řídí a on se ho bojí.

Pak mi sundal zkrvavené triko a začal mi umývat rány vlažnou vodou. Bolelo to jako čert. Při každém setkání hadru s mou kůží jsem se víc a víc choulil do klubíčka až jsem se bolestí rozbrečel."Franku nedělej už prosím tě blbosti, podívej jak to pak dopadá."řekl mi z ničeho nic a ukázal na mé krvavé šrámy na hrudníku. Neodpověděl jsem "Teď si udělám pár fotek."Řekl mi a táhl mě do druhého rohu pokoje. Začal jsem ho zasypávat otázkami a rozkřičel jsem se na něj…. Pak už si jen pamatuju ten hnusnej bílej hadr napuštěnej chloroformem.
Probral jsem se asi po půl hodině. Hned mi hlavu blesklo, že Ray mluvil něco o tom ,že mě musí vyfotit. Takže chtějí výkupné! To je jasný! Doufám že rodiče zaplatí rychle já budu zase volnej. Jestli jim to bude trvat a ten magor mě zase zmlátí, tak to možná už ani nerozdejchám. Už teď když do mě šlehal páskem jsem si myslel, že to jsou moje poslední chvilky na tomhle světě Když jsem si jen vzpomněl na tu bolest, na ty krutý minuty který neměly konce, celé tělo se mi roztřáslo jako v zimnici a rány, které byly rozseté po každičké časti mojeho těla, jakoby se opět probouzely k životu.
Ray mi ani neoblékl zpět tričko. Začínalo mi být dost chladno ale neměl jsem ani sebemenší šanci se nějak nebo něčím zahřát. O co jim teda jde? Chtějí mě nechat vyhladovět? Umlátit k smrti? Nechat umrznout? Ještě předevčírem by mě ani nenapadlo, že bych se mohl ocitnout v takovýhle situaci. Byl jsem zvyklý na to, že přestože si mě rodiče moc nevšímali, když jsem měl nějakej problém, poradili mi jak ho vyřešit a nebo ho dokonce celej vyřešili za mě. Ale teď?! Jsem tady sám….spoutanej, rozbitej…a to je velkej problém! Ale na co vlastně přemýšlím jak ho řešit, když jsem přivázanej a svým tělem ani nehnu?!....zase mi to došlo…ta moje bezmocnost. Svýralo mi to celý hrudník, strach ovládal celé moje tělo i mysl. Pomalu se mě začala zmocňovat panika….Celou noc jsem nespal……..
Stále Fee´s POV
Malým okýnkem jsem pozoroval proud světla, který začínal pronikat do místnosti a rozplýval se na zdi naproti posteli. Odhadoval jsem, že může bejt něco kolem sedmý ráno. Zase jsem myslel na to, jak je to šílený, když jste jako loutka přivázenej k posteli. Nemůžete se hnout, nemůžete se bránit, nemůžete utéct………panika, panika.tenhle pocit se ve mně objevoval stále častěji. Včera mi pouta utáhli víc než předtím. Asi abych se z nich zase nemohl vyvlíknout. I tak jsem se s nimi pořád snažil třást a osvobodit svoje zápěstí ze zajetí chladné oceli. Všechny pokusy byly marné. Při mém neúspěšném snažení o útek jsem zase uslyšel cvaknutí zámku. Rychle jsem se uklidnil a dělal že spím. V té tmě která mě najednou obklopovala jsem slyšel blížící se kroky. Nemám ponětí, kdo to může bejt. Ray? Ten můj mučitel? Nebo snad jejich šéf osobně?!....neodvážil jsem se otevřít oči..ani jsem se nepohnul. Ucítil jsem jak se matrace pohnula…..někdo seděl u mě na posteli a sundal mi pouta…..Najednou jsem na své tváři ucítil lehký dotek ruky..prsty se pomalu pohybovaly po mém obličeji přes krk na hruď..ruce…..to už jsem nevydržel a pomalu jsem oči otevřel. Zdá se mi to snad?! Vedle mě seděl kluk, kterej do mě ještě včera řezal hlava nehlava, jakoby ze mě chtěl vytřískat duši a najednou mě hladí?! Určitě je to zase jen nějaká hra……vsadím se, že během chvilky do mě zase bude bušit.
Rychle jsem se v rohu schoulil do klubíčka."Jdi ode mě pryč! Nech mě být...já už budu hodnej, budu tě poslouchat.....jen mě nebij....bolí to jako čert..." řekl jsem mu úzkostlivě a při těch slovech se mi do očí nahrnuly slzy…..Ale co se to..co se to sakra děje?! Ucítil jsem jeho ruce jak mé pomlácené tělo pevně objaly. Hladil mě po vlasech jako nějaká starostlivá matka svý malý dítě, který právě upadlo. Snažil jsem se mu vyvlíknout, ale nakonec jsem to vzdal. Bezmocně jsem mu položil hlavu na rameno a rozbrečel se ještě víc. On se ani nehnul, nevadilo mu, že máčím slzami jeho triko.
Zvedl se a donesl mi nějaký oblečení. Přemohl jsem bolest a natáhl ty věci na sebe. Pobídl mě abych se najedl. Ale mě se už zase zmocnila nedůvěra k němu. Změřil jsem si ho pohledem a řekl mu že nechci, protože nevím, jak bych mu mohl ještě po včerejšku věřit. Zase se tvářil jakože je pán tvorstva a měl keci, ze kterých šlo jasně vyrozumět, že jsem jen loutka, kterou ON ovládá a já musím poslouchat. Nevím jak se ve mně v tu chvíli nahromadilo tolik zloby a odvahy….plivl jsem mu přímo do tváře. Otřel si ji a já na moment v jeho očích uviděl cosi hrozivého……vím co mě teď čeká……zase mě celého rozmlátí a já se tu budu celou noc svíjet bolestí. Proč jsem se sakra neovládl?! Mohl jsem se tohohle vyvarovat……Během vteřiny jsem ležel na zádech a on seděl na mě. Z posledních sil jsem se mu snažil nějak vyškubnout, shodit ho na zem….Přilítla mi facka. Chytl jsem se za tvář a ucítil v sobě zvláštní pocit…nikdy jsem nic podobného necítil. Otočil jsem se na něj a zahleděl se mu do očí. Znejistěl……..Pak se ke mně naklonil a začal mě líbat. Drsně, surově. Chtěl jsem aby přestal a kroutil jsem se……on to ale nevzdával. Pevně mi skousl spodní ret a začal ho sát…….Škubnul jsem sebou a ucítil jak mi prokousl ret. Pak už jsem se nebránil ale on se najednou zarazil a hned ze mě slezl. Chvíli jsme se na sebe jen tak dívali….pak mi řekl, žeuž radši jde a pro tác někoho pošle. "Počkej!!" vypadlo ze mě najednou. Zastavil se a nevrle se zeptal co chci…. "Jak...j-jak se jmenuješ?" "Gerard" řekl a odešel.
Topím se! Myšlenky mi skáčou jedna přes druhou a nemůžu si z toho všeho udělat jeden ucelenej obraz. Kdybych těď byl doma, nejspíš bych se zavřel do pokoje a pustil si nějakou hudbu…možná bych se šel něčeho napít do baru (samozřejmě aby to matka nevěděla), jenže tady zas akorát ležím v potemnělé místnosti a tíha toho co se právě stalo mi na hruď tlačí nehoráznou silou. I když už je pryč víc jak deset minut, můj dech se ještě stále neuklidnil. Pořád jsem rozrušenej. Znova a znova jsem si to celé přehrával…od chvíle kdy jsem něčí prsty ucítil na tváři….Gerardovo prsty.
Při pomyšlení na jeho rty ..na to jak mě divoce líbal, se moje tělo chvílema zatřáslo. Snažil jsem se odmítnout fakt že se mi to líbilo. To není pravda! Dotyky někoho jako je on mi přece nemůžou působit vzrušení ! určitě jsem se pak přestal bránit ze strachu…ze strachu z jeho ran….najednou znova záblesk…..Jeho horký dech na mé tváři. Tělo se mi při té vzpomínce zase zatřáslo. Zvedl jsem hlavu a podíval se na svůj rozkrok. …. "Do hajzlu" zaklel jsem při pohledu na bouli v kalhotách. V ten moment už jsem neměl žádný argument, kterým bych si dokázal, že se mi jeho polibek vážně nelíbil.
Gerard's POV
Vyběhl jsem schody a pádil ven. Mám takovej dojem, že za mnou něco křičel Ray...nebo to byl Jimmy? Na tom nesejde.....hlavně rychle pryč odsud!
Utíkal jsem znova do lesa. Zase jsem se opřel o strom a sjel až na zem (namusím vám doufám opakovat, že jsem si ZASE sedřel záda XD).
Tááák! Rychlééé!!!! Uf! To je úleva! Je až neuvěřitelný, co s člověkem dokáže udělat jedna cigareta ve správný okamžik. Slastně jsem přivřel oči a vyfoukl kouř střídavě nosem a ústy.
Konečky prstů jsem si jemně přejel přes rty. Ještě před malou chvílí se dotýkaly těch Frankových. Růžových, sladkých......a jeho piercu....ano, všiml jsem si ho až teď.
Jsem já to ale vůl! Nejen, že ho znovu uhodím, já po něm ještě vyjedu! A korunu tomu nasadím tím, že mu prásknu svoje drahocenné jméno! A já se vždycky tak držel! Když jsme unesli nějaký holky a Jimmy mi dovolil pohrát si, nikdy jsem ani neceknul. I když sténaly, křičely....nikdy.....jako neznámý jsem je unesl, týral, svazoval, hrál si s nima....a stejně tak jsem je i vracel jejich rodičům.
Bože už zase se mi to všechno vybavuje.....to jak jsem ho poprvé uhodil, jak jsem ho zbil jako prašivýho psa.......i to, co se stalo před chvílí.....Nemůžu si pomoct, ale já to v těch očích opravdu viděl. Sice to byl možná jenom záblesk, ale bylo to tam. Nebo mě už pěkně šálí zrak a teď si o mě bude myslet bůh ví co....i když...to už si asi stejně myslí (XD). Byl to chtíč? Nebo se jen chtěl vyhnout dalšímu násilí?
Popravdě řečeno - ten kluk se mi líbí...zatraceně se mi líbí....jenže si nemůžu nic dovolit. A i kdybych chtěl, tak stejně... Za pár dní ho vrátíme rodičům a společně s penězma zmizíme stejně rychle, jako jsme se tu objevili. VZPAMATUJ SE SAKRA!!!! Ne...tohle se nesmí stát! Gerarde nech toho! Arthur v tobě spí stejně tvrdě, jako to bylo doteď! Kroť se sakra.....
Ale jak? Mě se to sakra líbilo! Nejen ten polibek, mě se to líbilo se vším všudy! A ten jeho pohled k tomu....bylo by možný, aby se potkali dva kluci...ehm...muži, kteří by k sobě našli vzájemný sympatie - i za takovejch podmínek, jaký máme my? I přes to, že já jsem únosce, abych se zamiloval do svý oběti? Ne, to nejde! Mohl bych to celý pokazit.....JÁ teda rozhodně sedět nepůjdu!!!!! To bych se radši zastřelil.....nebo nevím co.....
Seděl jsem u toho stromu, dokud jsem nedokouřil poslední cigaretu. Jo, kouřím jak fabrika, ale co ....na něco se umřít musí. Vstal jsem, očistil si oblečení a vydal se zpět do domu. Obešel jsem ho a pomalu si klekl k malému okýnku, které vedlo do Frankova vězení. Potichu jsem se přiblížil až k němu a poslouchal.
"....do hajzlu!" ááá...chlapečkovi se to nelíbí! Už by chtěl být zpátky u svý maminky......no jo.....
Otočil jsem se a šel do domu. U sebe v ložnici jsem si sedl na postel a znova a znova přemýlal, co se to dneska sakra stalo.
Musím za ním jít. Vím, že bych neměl, Jimmy bude zase nadávat, že tomu klukovi dávám moc příležítostí zapamatovat si mou tvář....JEŽIŠI KRISTE A CO JAKO???? Je to snad můj ksicht! Tak si holt nechám za ty prachy předělat obličej, aby měl milost pán pokoj!
Kašlu na to... jdu za Frankem.
Sešel jsem pomalu schody a zůstal stát. Mám nebo ne? V kapse mi zarachotily klíče a já to vzal jako znamení, že mám vstoupit. Pomalu jsem odemkl všechny zámky na dveřích a otevřel je. Frank ležel na posteli, choulil se do klubíčka a byl ke mě zády. Spí nebo ne? Bože jak rád bych se mu za všechno, co jsem mu udělal, omluvil...jenže to nejde...musím bejt tvrdej a zlej únosce.
Tác, kterej jsem tady nechal, už byl prázdnej. Nedivím se mu. Být tu zavřenej tak dlouho bez jídla, tak bych snědl možná i ten tác.
Přešel jsem k posteli a sedl si na okraj...
zvedl jsem ruku ale hned ji zase položil......SAKRA Gerarde! Tak se už vzpamatuj!
Musím....musím se mu omluvit.....pomalu jsem zvedl ruku a položil mu ji na rameno......celý se zatřásl....
Jemně jsem zatlačil a Frankovo drobné tělo se pohnulo mým směrem.
Najednou na mě hleděly ty nádherný veliký oči. Byly celé červené od pláče a únavy. "proč tohle děláš?!" hlesl
"Šššššššš" položil jsem mu prst na rty. V tu chvíli jsem měl zas chuť ho udeřit.....snad proto, že bych v jeho očích zase spatřil ten záblesk chtíče.
"Chceš to vědět?" zeptal jsem se polohlasně.....jen neznatelně kývl a já se napřáhl...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama