It hurts like hell...But i love you - 7

30. prosince 2007 v 3:12 | Lady Parasexual and Lady Perwerzick |  It hurts like hell...But I love you...
Žeryk´s POV
To bylo něco neuvěřitelnýho......křičel jak laciná coura a když se udělal, všechno jsem spolykal a rychle ho začal líbat - jen ať se mladej ochutná.

Ale nesmí si myslet, že jsem mu to udělal jen tak. Je to náš vězeň - v týhle chvíli MŮJ vězeň....takže si s ním můžu dělat co chci.
" A co za to budeš chtít?" zeptal se mě trochu nervózně. "Co asi......" natahoval jsem to schválně. Zvedl jsem se na kolena a zadíval se mu do očí. "...ošukat tě!". Frank se jen uličnicky usmál a vrhl se na mé rty.
"Nene baby-boy...teď řídím vlak já.......takže koukej vlízt zpátky na postel!" zvýšil jsem hlas.
Frank poslechl, ale jen co dosedl na okraj postele, přilítla mu pěkná facka. "Co? Já nic neslyšel!" zařval jsem na něj. " Já taky nic neříkal..." uchychtl se Frank. "Po každém mém příkazu mi budeš říkat pane, jasné?" držel jsem ho za bradu a zíral mu upřeně do očí. "A-ano, ....pane" řekl Frank a než jsem se rozkoukal a pochválil ho, jak je poslušný, dostal jsem pěstí do břicha. Na to jak je malej má páru.
Přešel jsem ke stolku a z posledního šuplíku - kterej byl pořád zamčenej - jsem vytáhl pistoli.
"Na kolena!" zařval jsem a mířil Frankovi na hlavu. "Ano pane!" zařval zpátky a pohotově si klekl.
Sundal jsem si kalhoty jedním rychlým pohybem a vrhl se na něj. Nenamáhal jsem se s nějakýma pomůckama - prostě jsem na Franka zatlačil.
"Aaach....." vydechl Frank, ale myslím, že to bylo spíš bolestí. Pořád jsem mu mířil na hlavu a začal jsem tvrdě přirážet. Napětí v mém těle stoupalo a vášeň už se nedala vydržet. Drsně jsem přirážel, jednou rukou jsem mu pomáhal s jeho nástrojem a pořád na něj mířil.
Teď už jsme se oba zmítali v divoké extázi. Vnímal jsem jen tlukot srdce, zrychlený dech a Frankovy hlasité steny. Krev mi bušila ve spáncích.....Frank se zmítal ve slastné křeči.....zahodil jsem pistoli na druhou stranu místnosti a chytl Franka pevně za boky.
Ještě pár pohybů a orgasmu jsme dosáhli ve stejnou chvíli. Vlna rozkoše byla neutichající, šířila se mým tělem jako bláznivý ohňostroj.
Frank se slastně prohnul a pak jsme oba padli vyčerpáním vedle sebe na starou rozvrzanou postel. Až po chvíli, kdy se naše těla k sobě tulila a vůně Frankovy horké kůže mi přestala omamovat smysly, jsem si uvědomil, že nejsme v domě sami.
Stále Gee´s POV
Nejsme tu sami...sakra..co když...co když nás někdo slyšel?! Jak bych to asi sakra vysvětlil?! ... Rychle jsem po zemi posbíral svoje oblečení a v kvapu ho na sebe začal natahovat. " Néé kam jdeš?!" uslyšel jsem najednou Frankovo prosebný hlas.........."Musím jít! Sakra nedochází ti, že jsme tě unesli?! Já, já...vůbec jsem tu neměl bejt! Byla to chyba....
Frank's POV
Úžasný! Neuvěřitelný! Nejlepší sex mýho života!.......Nic takhle vzrušujícího jsem doteď nezažil......asi jsem fakt úchyl, ale mě se to líbilo....to jak byl Gee hrubej, bil mě......Ta pistole u hlavy....uuu!!!!! Myslel jsem si, že se zblázním rozkoší.....
Ježiši kriste co to dělá? Kam jako jde? A navíc teď? Teď, kdy by měl ležet vedle mě, tulit se, mazlit se...občas schytat nějakou tu facku....nebo mi nějakou ubalit..........A co to zase plácá? Kdo by nás asi slyšel? "Gerarde! Klid! Jsme přeci ve sklepě! Nikdo nás nemohl slyšet!" řekl jsem mu, zatímco jsem ho objímal. "Sakra Franku pusť mě! Tohle se nemělo stát....nic z toho....." co to zase plácá? "Zítra pošleme tvoje fotky rodičům, během 48 hodin nám dají prachy a pak se už nikdy neuvidíme......" cože??? to mi přeci nemůže udělat!!!!
"Gerarde zůstaň tu!" zakřičel jsem najednou. Otočil se mezi dveřmi...."Co ještě chceš?! Řekl jsem ti že musím jít!"....."Jestli odejdeš...až dostanete to výkupné.... řeknu, řeknu jim tvoje jméno i Raye........
"Ale když zůstaneš....." zase to ze mě všechno vypadlo aniž bych si uvědomil co říkám. Gee stál tupě mezi dveřmi a hleděl mi do očí. "tohle už nikdy neříkej Franku!" "proč?" ...."Možná proto že nechci aby jsme tě museli zabít!!!!" znova to řekl tak ledovým hlasem

To by neudělal...ne po tom, co jsme spolu prožili....sice to bylo rychlý, hrubý....ale já na to nezapomenu.......tohle mi z hlavy nikdo nevymlátí! Gerarda se nevzdám! "Ne....nevěřím ti....to bys neudělal...nikomu bys to nedovolil..." řekl jsem mu a upřeně se mu díval do očí. "A to říká jako kdo? Kluk, kterej je celej den zavřenej ve sklepě, připoutanej k posteli? Nemůžeš s tím vůbec nic udělat. Maximálně to, že budeš držet jazyk za zuby a nikomu, opakuji NIKOMU nevykecáš naše jména!!!! Rozuměl jsi mi doufám jasně..." řekl Gee ledovým hlasem. Spaloval mě pohledem...vůbec nemrkal....čekal jen na moji odpověď. "NO??? Rozuměl jsi tomu?" co teď? " Ano. Rozuměl." na nic jiného jsem se nezmohl.
"Tak se mi to líbí...." řekl s úšklebkem a otočil se ke dveřím. Spadl jsem na postel a obličej zabořil do dlaní. Slyšel jsem jenom bouchnutí dveří, rachot klíčů a pak vzdalující se kroky. Co mám teď sakra dělat? Čekat, až moji "milovaní" rodiče zaplatí tučnou částku a odvezou si mě domů, kde budu zase sám, mezi čtyřma stěnama....bez Gerarda??? To ne! To se nesmí stát!
Co mám těd sakra dělat!?! Tak moc jsem si přál aby tu zůstal se mnou....ale on odešel...já mu vyhrožoval....on vyhrožoval mě......
Ležel jsem na posteli a přemýšlel. Jedině že by.....ne...to mu nemůžu udělat......ale kdyby to vyšlo...
Kdybych začal Gerarda odmítat, ani se na něj už nepodíval......možná by se ke mně choval jinak. Možná bych mu i začal chybět. Najednou se mi do mysli vetřela další myšlenka. Třeba moje odmítání nebude mít vůbec žádný efekt, nebo mu to dokonce bude úplně jedno, mávne nad tím rukou a během vteřinky zapomene na kluka ze sklepa. Ale mohl by? Mohl by po tom co se teď stalo?! Možná jo, nevyznám se v něm. Nikdy předtím jsem nepotkal tolik nevyspitatelnýho kluka. …Oči anděla ..duše ďábla....doteky jako od Boha.

Začala mi být zima,byl jsem pořád nahý. Posadil jsem se na posteli a smutně jsem se začal navlíkat do věcí, které mi tu Gee nechal. Najednou mi došlo do jak absurdní situace jsem se dostal. Chlapeček z bohaté vlivné rodiny se jak mávnutím kouzelného proutku stane obětí únosu, hodí ho do prašivého sklepa a připoutají….sotva uteče den a chlapeček se vyspí s jedním ze svých únosců. Zcela dobrovolně a ještě se mu to líbí. No je tohle normální?! Měl bych ho nenávidět, proklínat, měl bych se odsud snažit utéct…místo toho ležím na posteli a přemýšlím jak ho donutit žárlit a jak moc mě mrzí že mě tu nechal samotného. A to už vůbec nemluvím o tom, že se mi jeho rány dokonce líbí…vzrušují mě……Čím jsem se zasloužil o takovejhle zmatek v hlavě?

"Fajn Iero, teď si to pokusíme srovnat v hlavě!" řekl jsme si pro sebe do ticha sklepa. Proč se mi to s ním sakra tak líbilo?! Nejen že je můj únosce…ale zároveň je to kluk. Byl jsem vždycky na holky a taky mě nikdy nevzrušovalo mlácení. Na kluka jsem nikdy nepomyslel. A ted?! Vidím pořád ty jeho oči, zpocené vlasy které mu padaly do obličeje když se nade mnou skláněl s nůžkami….jeho rychlý dech…hbitý jazyk se kterým dokázal divy…….ne nechci aby to skončilo!! Nechci!!!! Musím ho zahnat do rohu. Musím ho donutit aby o mě zas začal bojovat..aby chtěl být v mojí blízkosti……aby mu vadilo moje pohrdání jím….jenže jak?! Jak sakra to mám udělat? Ovládnu se když ho náhodou zas napadne ke mně přijít a začít mě hladit?! Musím, musím se ovládnout! Je možný že tuhle bitvu prohraju, ale přece se jen tak nemůžu vzdát……Od teď pro mě bude vzduch…pak už můžu jen čekat jak se zachová………..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama